Moje největší přání se stalo skutečností

O koronu jsem přišla o práci, poté ji sháněla několik měsíců. Přesněji půl roku. Od Října do včerejšího dne. Sice jsem cca čtyři roky po škole, ale půl roku na živnost, dva roky za kasou a půl roku v kanceláři není žádná praxe. Všude ji požadovali.

Já člověk s epilepsií jsem měla o to větší problém. Ze zdravotních důvodů mě nechtěli přijmout, doktorka mi zakázala dvanáctihodinové směny, ale že bych jí poslechla? Kam jinam jsem mohla jít?

Ale i přes to všechno se mi splnilo úplně první přání. Najít si práci.

Mé první přání z mých 101 přání bylo toto na prvním místě. Mezitím jsem chodila jen na brigády, ale skutečnou práci jsem nemohla najít.

Popravdě jsem nevěděla, co bych přesně chtěla dělat. Baví mě biologie a jazyky. Ovšem nikdy mě nenapadlo jít tímto směrem. Chtěla jsem na Biomedicínu, ale tam jsem se nedostala. Blbí jeden bod. Řekla jsem si, že tímto pro mě biologie skončila, alespoň jsem si to myslela.

Od středy pracuji v nemocnici. Nejsem žádná sestra ani doktor, ale šla jsem na pozici sanitář. Na oddělení patologie. Zní to strašně, ale není to tak hrůzostrašně. Samozřejmě každý nemá na to žaludek. Čas trávím většinu času u počítače. Za co jsem vděčná je to, že toto budou první Vánoce kdy budu doma. I Nový rok. Těším se na ohňostroj.

Zároveň s touto prací si plním přání č. 11 Udělat si kurz. Budu si dělat kurz sanitáře. Splním si tak přání č. 12 Vzdělávat se v biologii. Možná přeci jen porozumím těm doktorským termínům.

Za to vše jsem si musela udělat radost. Koupila jsem si notebook. Mám už starý po sestře a to tak sedm let. K tomu je potřeba samozřejmě židle. Jak dlouho jsem ji měla se neptejte. To už je tolik let, že si to přesně nepamatuji.

Jak jste si užívali tento deštivý týden? Máte nějaký plán na víkend?

Publikoval BarbaraS

Jsem čtyřiadvacetiletá holka, která si nedovede představit život bez psaní. Cvičení mi pomáhá utéct od mých myšlenek, tak jako hlasitá hudba, díky které neslyším svoje myšlenky. Ráda čtu, v poslední době na to nemám tolik času. Jako zabít ptáčka je moji nejoblíbenější knihou.

9 komentářů: „Moje největší přání se stalo skutečností

  1. Gratuluji k práci, sám jsem před měsícem nastoupil do práce po měsících rozesílání životopisu. Takže vím jaké to je být pořád odmítán i když projdeš několika koly výběrového řízení. Doufám žě tě ta práce bude bavit, já bych na to žaludek asi neměl. A věřím že budeš ráda trávit svátky doma 🙂 😀

    Líbí se 1 osoba

  2. Jsi dobrá být na patologii, to já bych nedala, nezvládla bych ani sanitáře, stačilo mi být na LDN na praxi… Jinak já jsem 2 a půl roku po škole, z toho dva roky v práci a teď půl roku bez práce, díky koroně se to rozjíždí až teď. U nás někteří lidé byli rádi, že vůbec někde byli a já ráda za podporu 🙂
    http://www.somethingbykatep.blogspot.com/

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: