Existuje tolik věcí, které mi pomohou nakročit do nového dne. Říkám, že bez těchto věcích bych nepřežila, ale na druhou stranu jsou to trochu zbytečnosti, které člověk nepotřebuje. Potřebuji je pro ten svůj klidný pocit vědět, že tu jsou, i když ta věc není jinak k užitku. Jde jen o ten skvělý pocit.
Každý vnímá lásku nějak jinak. Každý má představu o lásce na celý život jinou. Podle mě je to hlavně o respektu k tomu druhému. Nebo to vnímám jinak? Že bych slovo „láska“ pochopila špatně? Copak může být člověk zamiloaný do jedné osoby celý život? Nikdy mi to nepřišlo reálné, ani láska na první pohled. Možná nejsem velký romantik jako ostatní.
Zamilovaná jsem byla. Dokonce několikrát. Vždy mi bušilo srdce, až jsem mysela, že mi vyskočí z hrudi, tváře mi zčervenali nebo jsem měla takový pocit. A to jen pokaždé, když jsem viděla danou osobu. NIkdy to nebyla láska na první pohled. Pokud nepočítám svého pejska. ♥
I když moje daší lásky na první pohled mají podobu kabelek a bot na podpatku. Co se týče oblečení, tak si vybírám vždy velmi dlouho. Líbí se mi pár kousků oblečení jako pár kluků, pak přemýšlím k čemu by se mi to oblečení hodilo, až si vyberu ten nejlepší kousek. Na druhou sranu moje zamilovanost skončila stejně rychle jako začala, do třech měsíců jsem byla opět sama.
Jak jsem psala na začátku. Je to o respektu, úctě a toleranci. V dnešní době se nějaký pár pohádá a hned se rozchází. Je pravda, že nejsem vhodný příklad, co se týče vztahů. Na mou obranu musím říct, že to byli blbci. Neříkám to jako každá holka, ale ani s jedným bych nevydržela. Nepasovali jsme spolu. Možná nepasují k nikomu, proto jsou stále sami jako já. Jejich chování jsem tolerovala hodně dlouho, i přesto že jsem byla zamilovaná. Byla jsem znuděná, až jimi trochu znechucená.
Beru to tak, že každý se pohádá. Pohádáme se s rodiči, také od nich neodcházíme (možná proto, že nemáme peníze?). Pohádala jsem se s kamarádkami a stále se s nimi bavím. Přátelím se s nimi, protože si rozumíme, máme něco společného. Není to samé jako vztah? Váš partner by měl být nejlepším přítelem, který vás podpoří. Proto by jste měli tolerovat špinavé ponožky na zemi, i když se naštvete, pohádáte, pak se spolu nebavíte, ale nakonec bez sebe nevydržíte, protože je to nejlepší přítel, který vám rozumí a chápe vás lépe než vy sami sobe.
Proč dnešní vztahy tak rychle krachují? Podle starších lidí, s kterými se o tom bavím, dnes mi mladí prý někam spěcháme. Vrhneme se o vztahu po hlavě (jako já), uděláme si dítě, ani nemáme čas partnera poznat. Když ho poznáme, tak zjistíme jaký je, jak je nevyhovující. Tím spěcháním myslí i to, že se do pořízení dětí vrháme brzo. Je mi dvacet a mám tolik kamarádek v mém věku, které díte mají nebo ho čekají. Dříve také měli kolem dvaceti děti, ale byla to jiná doba, hlavně co se týče práce. Když jste dokončili učiliště nebo střední školu, měli jste smlouvu a hned měli práci jistou. Dnes tomu tak není. Právě nejčastějšími hádkami jsou finance, na čem mnoho vztahů krachuje.
Taky ještě nejsme na něco takového připraveni. Nejsme ještě vyspělí. Alespoň většina z nás. Je mi dvacet let, ani si pořádně nevydělám peníze jako kamarádky, představa že bych měla živit díte. Jsme ráda, že uživím sebe, mám se jak dostat do práce.
Až jednou budu zakládat rodinu, chci něco zažít, mít na to peníze, protože nechci být zadlužená, nechci aby mi hrozila exekuce s dítětem na krku. Chci nějak to dítě zajistit. Uživit ho, kdyby chodilo i na vysoko školu. Do třiceti bych si mohla našetřit ne?
Když se řekne energie, první co si vybavím je energie v lidech. Moje energie. Následně si vybavím energii kolem nás.
Přemýšlím, jak si udržet energii po celý den. Jak je možné, že jsem plná energie jen ráno a večer jsem tak vyčerpaná? Někdy si přijdu celý den úplně vyšťavená. Přejetá parním válcem. Úplně bez energie.
Pro každého člověka energie znamená něco jiného, každý i pod tímto slovem si vybaví něco jiného. Světlo zářící kolem nás. Ale všem je jasné, že bez energie by se těžko žilo, podle toho jakou energii si vybavíme. Dříve lidé ve starověku přežili bez energie tak jinak bez elektřiny plynu, dnes? Bez té energie bych nenapsala tento článek, pravděpodobně vstávala někdy kolem oběda, protože bych si nemohla nastavit budík. Jak bychom to přežili, kdybychom o to najednou přišli? Stačilo mi to jeden den a nemohli jsme se ani najíst. Byla zima, nemohli jsme si uvařit oběd. Kdyb bylo léto, tak bychom si ugrilovali, opekli jídlo, ale v zimě bez elektřiny jen tak někdo nepřežije. Ani já ne. Jak se vždy říká, přežije nejsilnější, v tomhle přpaě ten nejchytřejší.
Dnes je 14.2. Je dnes Valentýn, den zamilovaných. Když jsem měl před dvěmi lety vztah, tk jsme svatého Valentýna neslavili, já mu něco koupila, on řekl, že na to není. Nikdy jsem toto dříve neslavila, neměla jsem nikdy dlouhodobý vztah, přes zimu jsem byla vždy sama.
Samozřejmě nejsem takový typ, že den zamilovaných by se měl tráit celý den se svou druhou polovičkou. Posypat celý pokoj okvětními lístky od růže. Na to nejsem, asi nejsem takový romantik. Je to hezké, když někdo někoho žádá o ruku. Jednou za živt, ale prožívat toto každý rok? Jsem spíše na bonboniéru nebo zajít na společnou večeři.
I když nemám přítele, tak svoji největší lásku mám. Svůj Valentýn jsem strávila se svoj největší láskou. Mým mazlíkem, kterého mám už od sedmi let.
Každý má představu, jak má vypadat jejich ideální partner, pro mě je to naprosto nereálná představat. Jako by všichni normální už vymřeli. Když si vzpomenu, co jsem to zažila za „voly“, tak nevím jestli má cenu někoho hledat, když to bude jistě alší „vůl“. Vím, že jsem mladá, mám spoustu času, protože je mi teprve dvacet let, ale nějak ten čas utíká. Za chvíli mi bude dvacet jedna. Hledat bych měla už teď. Než se naděju, takmi bude třicet, pak čtyřicet a já navždy zůstanu sama.
Sama si myslím, že mé podmínky nejsou náročné. Nebomi mé podmínky nevyhovují? Proč vždy od nich uteču? Jsem snad předurčena být sama navždy? Nemám dovoleno, abych založila rodinu. Po rodině jsem vždy toužila. Nechápu to a asi nikdy nepochopím.
Když srovnám všechny bývalé přítele, ani jeden nebyl vhodný, abych je mohla představit své rodině, natož s nimi jít na oslavu mezi své přátele. Vždy jsem se do nich bezhlavě zamilovala, byla jsem poblázněná, čekala na jejich další smsku. Mobil jsem s sebou nosila všude i na toaletu. Byli pro mě dokonalý. Kdy se z nich stali nedokonalí partneři.
Chtěla jsem do toho sednout a podívat se na město z vrchu.
Na instagramu na Instastory Anie Song jsem našla výzvu EGO STRANOU. Tuto výzvu vymyslela Veronika Tazlerová. Jde o to, aby jste sdíleli profily lidí, které vás motivují, jsou pro vás inspirativní, rozzáří vám den atd..
Rozhodla jsem se napsat článek o nejvíce motivující ženě, která toho opravdu podle mě hodně dokázala, kterou obdivuji, protože vím, že kdybych byla na jejím místě, asi bych to nedokázala.
Pokračovat ve čtení „#EGOSTRANOU“