Nulové myšlení

Taky se Vám stalo, že jste chtěli něco napsat, ale nevěděli jste o čem? Mě toto súží už nějaký měsíc. Můj mozek přestal pracovat nadobro. Něco bych chtěla tvořit, ale vůbec netuším co. Nedostatek kreativního myšlení. Přitom jsem už od října doma a bez práce. Za to energie mám na rozdavání.

Toto jsem nakreslila týden po mrti Chestera Benningtona. Doba, kdy jsem se vrátila ke kreslení. Text je z písně Numb

Jak někteří víte, od ledna jsem celkem aktivní na instagramu. Začala jsem pořádně cvičit. Potřebovala jsem se nějak srovnat s tím, že nic nedělám. Pořádně jsem se do toho dala.

Každého napadají ty nejlepší myšlenky pokaždé někde jinde. Dříve jsem dostala plno nápadů na toaletě. Ano, na toaletě. Když jsem tam tak seděla a koukala na ty bílé dveře před sebou, v každé neobvyklé věci jsem vyděla nějakou tvář, co mi něco připomínalo a to mi vnuklo nápad. Kolikrát to byli šílené nápady. Napadlo mě tolik témat na psaní článků. Jenže nápady docházeli nebo spíše jsem tam už tak dlouho neseděla z důvodu, že je mi tam zima a nebaví mě jaksi koukat do těch dveří.

Od Ledna jsem se dala na běh. Nikdy jsem nebyla nadšený běžec, ale pomáhalo mi to ze sebe dostat ty silné emoce. Jednou jsem dokonce při běhání brečela. Tak moc jsem byla smutná a zároveň jsem měla vztek.

Abych pokračovala…napadali mě skvělá témata na články i při běhu, nejvíce mě napadlo, co bych mohla jít fotit a jak. Proto mám spoustu článků nedopsaných a stále jsou v konceptech. Některé jsem musela smazat, protože sama vím, že už je nedopíšu.

Začala jsem běhat pravidelně, tolik nápadů jsem měla, jen jsem potkala nějakého pejskaře. Přiběhnu domů a můj mozek přestal fungovat. Netuším, o čem jsem chtěla psát. Tak si opět nasadím sluchátka a jen tak poslouchám hudbu se zavřenýma očima.

Tolik slov jsem napsala, přitom je to tak bezvýznamný článek. Píšu tyto věty a v uších poslouchám skvěle složenou hudbu od Kirilla Richtera. Na psaní jen vážnou hudbu. Jestli tak skládá hudbu stejným způsobem jako já píšu tento článek. Píšu tyto nesmysli a uvidím, co z toho bude. Oproti mě je on génius. Kdybych jen psala jako on umí hrát na piano.

Publikoval iambarbaras

Jsem třiadvacetiletá holka, která si nedovede představit život bez psaní. Cvičení mi pomáhá utéct od mých myšlenek, tak jako hlasitá hudba, díky které neslyším svoje myšlenky. Ráda čtu, v poslední době na to nemám tolik času. Jako zabít ptáčka je moji nejoblíbenější knihou.

3 komentáře: „Nulové myšlení

  1. Tieto momenty úplne poznám a mala som obdobie, kedy som na tom bola úplne rovnako. Ale môj priateľ mi dal skvelú radu, že keď chcem písať ale nemám nápady mám si len ľahnúť na posteľ v tichu a pozerať sa na strop a byť sama s myšlienkami a vyberať tú najlepšiu. Naša hlava je moc silná a je tam kooopec nápadov, len musíme im dať priestor.
    xxAlexandra z MS ALWAYS LATE

    To se mi líbí

  2. Potýkala jsem se – potýkám se – a určitě se ještě budu potýkat s naprosto s tím samým. Největší chuť ke kreativitě je během práce, kdy samozřejmě nemůžu… práce skončí a mozek vypne, jak píšeš. Občas asi ten mozek vypnout potřebuje 😀 ale někdy to trvá moc dlouho a člověka to pak začne štvát :/

    Líbí se 1 osoba

Napsat komentář k Alexandra Zrušit odpověď na komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: