Splním si svůj největší SEN

Já už měla tolik předsevzetí. Tolik napsanýc přání, které jsem si sama sobě slíbila, že si musím splnit. Ovšem jak to tak bývá, tak z toho nikdy nic nebylo. Vydrželo mi to tak pár týdnů? Byla jsem do toho tak zapálená a říkala jsem si, tentokrát to fakt udělám.

Moje předsevzetí se skládala z toho, že bych měla zhubnout. Nastudovala jsem si různé cviky a šprtala se. Nutila jsem se, ale nějak mě to nebavilo. Běhání jsem nesnášela. Byla jsem ráda za dva kilomtery. Až jsem si přestala dávat předsevzetí a sama jsem si našla cestu ke cvičení a především k běhání. Pro mě je to únik od světa. Nedělám to pro ostatní, aby viděli, jak jsem zhubla, ale především pro sebe, protože mě to baví. Běh a dance workouty jsou pro mě ideální. (Popravdě jsem si řekla, že příští rok si zaběhnu závod, až toto skončí, kdo ví, jestli to fakt udělám).

Abych se vrátila ke svému snu… Od mala jsem milovala knížky. Bavilo mě číst. Sama nevím, kolik jsem toho dodnes přečetla. Dvě stovky knih to bude určitě. Nemám oblíbený žánr, čtu všechno, když mě to baví. Ano, i poučné knihy. Třeba zajímavá obrázková encyklopedie, které mám rovnou dvě. Kdyby měl mimochodem někdo nápad, jak ještě skladovat knihy, tak sem s nimi, už je nemám kam dát.

Pamatujete si někdo na Wattpad? To byli časy, kdy jsem seděla u počítače a jen psala. Měla jsem zde přezdívku Baryys. Psala jsem v té době fanfikce na 1D. Nejčtenější byli s trochou erotiky Dominance s Harrym Stylesem nebo Slave 24/7 a Girlfirend 24/7 se Zaynem Malikem. Chtěla jsem se k psaní vrátit, tak jsem si změnila přezdívku, jako mám zde na blogu, ale řekla jsem si proč rovnou nenapsat knihu?

Ano, vždy jsem to chtěla, ale nevděla jsem jak na to. Neměla jsem na to finance a nebyla jsem si jistá, zda by to někdo četl. Tu nemám ani teď, ale ten pocit. Jde jen o ten pocit, že jsem vydala knihu. Ten pocit, že jsem to dokázala. Kašlu na finance, vždy to nějak jde udělat. Kašlu na všechno ostatní.

Nejdříve jsem chtěla předělat příběh z Wattpadu, ale nakonec jsem si vymyslela nový příběh, který nevím jak dopadne. Nějak se k tomu konci dopracuji, časem. Vždy to nějak skončí. Dříve nebo později.

Řekla jsem si, že si za svými sny půjdu, nechci být zaseknutá na jednom místě. Nechci stereotyp. Proto jsem se vrátila také k focení a fotím samu sebe. Požádala jsem o focení mou sestru a její kamarádku. Najednou jsem měla plné auto lidí, kteří se chtěli nechat fotit. Něco dokázat bude sice trvat dlouho, ale stojí to za to. Klidně budu dělat jeden rok to, a druhý rok něco jiného. Začala jsem se učit francouzsky, protože angličtina mi nestačí. Chci se učit něco nového. Chci žít, ne přežívat.