Život v karanténě

Jak moc pro Vás bylo omezující být v karanténě? Pro mě? Žádná změna. Ale plno lidí mě motivovalo. Snad kažý sportoval. Všichni mají být doma, jen v nejnutnějším případě jít ven. Plno lidí to pochopilo tak nějak jinak. Hurá ven! Hurá popíjet venku na cyklostezkách, kam policajti nejezdí. Na jednu lavičku se nás nacpe šest lidí. Pohoda.

Asi tak to pln lidí bralo. Popravdě jsem si z viru nic nedělala a nedělám. Říkám si umřu tak jako tak. Dnes nebo zítra? Je to jedno, jde jen o to jak budu žít. Ale i přesto jsem si říkala. Jsou ty lidi tak blbí? Na benzině vezmou židle, venkovní lavičky, které jsou přidělané k zemi oblepené černobílou páskou se zákazem. Je to jen páska, tak to přetrhneme a sedneme. Takto přímýšlelo plno lidí. Nechápu je.

Já nikdy moc ven v posledním čase nikam nechodila, tak mě to nijak neomezovala, jen jsem se akorát domluvila s kamarádkou na víkend a hned to zavřeli.

Ale naštvalo mě, že se zavřeli obuv. Akorát jsem si potřebovala koupit boty, žádné jsem neměla. Tak jsem měsíc a něco chodila do práce v botech jako dělník. Do toho se mi roztrhi džíny, ještěže jich mám více. To bych neměla ani v čem chodit.

Karantény jsem využila, že mě nikam nenutili chodit. Začala jsem cvičit více a nastavila jsem si jídelníček. Šla jsem do sebe! Pro svoji vysněnou postavu! Také jsem si stanovila cíl. Příští rok už musím zkusit zaběhnout si jakýkoli závod. Maraton to nebude! V zimě jsem přestala běhat, protože je prý běh škodlivý. A to jsem byla schopná uběhnout 12 km. Já tomu uvěřila a přestala jsem běhat! Skoro přestala cvičit. Teď jsem se k běhu vrátila a začínám na 5 km. Dnes jsem si po třech letech stoupla i na kolečkové brusle. Ze začátku jsem vrávorala, ale nespadla.

Já doufám, že lidé si více budou vážit toho, co mají. Třeba se budou k sobě chovat lépe, i když tomu nevěřím. Neumí se chovat ani teď. Myslela jsem, že lidé poznají čeho si vážit, co je důležité. Očividně ne. Pomalu se vše vrací zpět do zajetých kolejí a lidé to jen tak hodí za hlavu.

Fakt jsem tomu ze ačátku veřila, nějaké omezení provozu nadále pro životní prostředí. Začneme si vážit přírody a zvěře v divoké přírodě. Nic. Proč toho lidé nejsou schopni? Taky bych nezvládla žít v divočině, ale trochu to omezit. Proto ten virus. Objevil se v pravý čas, abychom to pochopili. Nepochopili.

PS: Kvůli svému novému životnímu stylu, budu sem zřejmě přidávat své pokroky.

Publikoval BarbaraS

Jsem čtyřiadvacetiletá holka, která si nedovede představit život bez psaní. Cvičení mi pomáhá utéct od mých myšlenek, tak jako hlasitá hudba, díky které neslyším svoje myšlenky. Ráda čtu, v poslední době na to nemám tolik času. Jako zabít ptáčka je moji nejoblíbenější knihou.

2 komentáře: „Život v karanténě

  1. Těším se na tvé pokroky a fandím ti. 🙂 Já jsem se také začala více hýbat a cítím se skvěle. Karanténu jsem nijak neprožívala, chodila jsem do práce nebo byla doma, maximálně u přátel, ale jinak jsem se nikde neshlukovala. 🙂 Přijde mi, že někteří lidé jsou prostě hovada, kterým je všechno u zadku a myslí si, jací to jsou páni.

    To se mi líbí

Napsat komentář