Přesně tak se cítím. Nevím, jak uniknout. Ač se snažím, vždy mě někdo zatáhne zpět, až jsem se sama dobrovolně dostala do toho mého vězení. Jen čekám. Čekám, až bude ten správný čas uniknout a jít konečně na svobodu. Protože chci svůj život, který patří jen mě. Chci vládnout sama sobě.
Doba, kdy dosáhnete dospělosti znamená pro některé svobodu. Můžete si prakticky dělat, co chcete. Co když vám rodiče ani ve dvaceti dvou letech neodovolí svobodně myslet? Co pak? Začnete přecházet sem a tam jako by jste byli zavřeni ve vězení a přemýšlíte, co teď? Co budu dělat?
Snažíte se najít odpovědi, prtože nedokážete myslet. Potřebujete pomoc. Uzavřete se a komunikujete už jen sami se sebou. Nikomu nevěříte, protože jste přeci jen v té malé místnosti, metr na metr, sami a žádného spolubydlícího nemáte. Máte pravidelný a stereotypní režim a už se nemůžete té svobody dočkat. Říkáte si, jaké to asi bude na svobodě? Co budu dělat? Ptáte se sami sebe, i když máte úplně jasno, co budete dělat.
Tak moc toužíte po svobodě, že občas utečete, ale pak jste opět po cvhíli zpět v tom vězení. Stálo to za to, být na svobodě? Protož teď vás může za útěk čekat i trest ne? Nebo bude trest v podobě mlčení? I za nějaký ten trest se vám ta svoboda zalíbila. Chcete se opět i na malou chvíli ocitnout na svobodě. Teď přemýšlíte, jak opět uniknete. Projde vám to? Ta svoboda se vám tak moc líbila. Toužíte zbytek života prožít na svobodě. Dovolí vám to někdo?
iambarbaras.com 
Doufám, že to brzy bude lepší. Myslím, že nejlepším řešením ve Tvém případě je se sebrat a najít si bydlení – i kdyby mělo být například na koleju nebo na internátu. Pokud studuješ, o to líp, budeš mít bydlení levnější. Držím palce, aby všechno dobře dopadlo a posílám pozitivní energii. 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí