Když celou Českou republiku zasáhla během pár hodin sněhová bouře. Hned jsem věděla, co budu dělat. Mrazivou zimu nemám ráda, ale ten pohled i přes tu zimu stojí za to. Byl to neskutečně krásný pohled na ty zasněžené stromy.
Nejvtipnější na této fptce je, že se Šmudlík chtěl schovat pod stromem, při jeho štěstí se větev nad ním prohla, tudíž na něj spadl všechen sníh z větve. On se oklepal a šel dál. Asi zjistil, že víc mokrý být nemůže. Chtěla jsem nás vyfotit v chůzi. POvedlo se to až na několikátý pokus. On se vždy rozhodl jít jiným směrem, než k fotoaparátu.Fotka není úplně podle mých představ. Špatně jsem si stoupla. Chtěl jsem ji z boku, ale v té zimě jsem byla ráda za každou fotku.
Toto je má nejoblíbenější fotka. Není tam zachycení, jak mi olíznul celý nos. Dříve mi to nevadilo, ale jak už e hodně starý, tak mu zrovna z pusy nevoní. Má samý zubní kámen, zuby už mu padají. Jeho dech bych asi přirovnala k žumpě.Já ho můžu olíbávat, ale on už mě ne.To je tak, když zapomenete zaostřit.Tuto fotku bych nazvala: „Rychle zdrhám, než mě bude nutit stát před foťákem, zatímco já budu mrznout.“Pan Divoký.Foceno před jedním domem u nás na vesnici. Vysadili si tam několik stromů, takže v létě se pod stromy schovává několik zajíců. Šmudlík jim tam počůral snad každý strom.
Jsem čtyřiadvacetiletá holka, která si nedovede představit život bez psaní. Cvičení mi pomáhá utéct od mých myšlenek, tak jako hlasitá hudba, díky které neslyším svoje myšlenky. Ráda čtu, v poslední době na to nemám tolik času. Jako zabít ptáčka je moji nejoblíbenější knihou.
Zobrazte více příspěvků
iambarbaras.com 