Láska na celý život

Každý vnímá lásku nějak jinak. Každý má představu o lásce na celý život jinou. Podle mě je to hlavně o respektu k tomu druhému. Nebo to vnímám jinak? Že bych slovo „láska“ pochopila špatně? Copak může být člověk zamiloaný do jedné osoby celý život? Nikdy mi to nepřišlo reálné, ani láska na první pohled. Možná nejsem velký romantik jako ostatní.

Zamilovaná jsem byla. Dokonce několikrát. Vždy mi bušilo srdce, až jsem mysela, že mi vyskočí z hrudi, tváře mi zčervenali nebo jsem měla takový pocit. A to jen pokaždé, když jsem viděla danou osobu. NIkdy to nebyla láska na první pohled. Pokud nepočítám svého pejska. ♥

I když moje daší lásky na první pohled mají podobu kabelek a bot na podpatku. Co se týče oblečení, tak si vybírám vždy velmi dlouho. Líbí se mi pár kousků oblečení jako pár kluků, pak přemýšlím k čemu by se mi to oblečení hodilo, až si vyberu ten nejlepší kousek. Na druhou sranu moje zamilovanost skončila stejně rychle jako začala, do třech měsíců jsem byla opět sama.

Jak vidím lásku já?

Jak jsem psala na začátku. Je to o respektu, úctě a toleranci. V dnešní době se nějaký pár pohádá a hned se rozchází. Je pravda, že nejsem vhodný příklad, co se týče vztahů. Na mou obranu musím říct, že to byli blbci. Neříkám to jako každá holka, ale ani s jedným bych nevydržela. Nepasovali jsme spolu. Možná nepasují k nikomu, proto jsou stále sami jako já. Jejich chování jsem tolerovala hodně dlouho, i přesto že jsem byla zamilovaná. Byla jsem znuděná, až jimi trochu znechucená.

Beru to tak, že každý se pohádá. Pohádáme se s rodiči, také od nich neodcházíme (možná proto, že nemáme peníze?). Pohádala jsem se s kamarádkami a stále se s nimi bavím. Přátelím se s nimi, protože si rozumíme, máme něco společného. Není to samé jako vztah? Váš partner by měl být nejlepším přítelem, který vás podpoří. Proto by jste měli tolerovat špinavé ponožky na zemi, i když se naštvete, pohádáte, pak se spolu nebavíte, ale nakonec bez sebe nevydržíte, protože je to nejlepší přítel, který vám rozumí a chápe vás lépe než vy sami sobe.

Proč dnešní vztahy tak rychle krachují? Podle starších lidí, s kterými se o tom bavím, dnes mi mladí prý někam spěcháme. Vrhneme se o vztahu po hlavě (jako já), uděláme si dítě, ani nemáme čas partnera poznat. Když ho poznáme, tak zjistíme jaký je, jak je nevyhovující. Tím spěcháním myslí i to, že se do pořízení dětí vrháme brzo. Je mi dvacet a mám tolik kamarádek v mém věku, které díte mají nebo ho čekají. Dříve také měli kolem dvaceti děti, ale byla to jiná doba, hlavně co se týče práce. Když jste dokončili učiliště nebo střední školu, měli jste smlouvu a hned měli práci jistou. Dnes tomu tak není. Právě nejčastějšími hádkami jsou finance, na čem mnoho vztahů krachuje.

Taky ještě nejsme na něco takového připraveni. Nejsme ještě vyspělí. Alespoň většina z nás. Je mi dvacet let, ani si pořádně nevydělám peníze jako kamarádky, představa že bych měla živit díte. Jsme ráda, že uživím sebe, mám se jak dostat do práce.

Až jednou budu zakládat rodinu, chci něco zažít, mít na to peníze, protože nechci být zadlužená, nechci aby mi hrozila exekuce s dítětem na krku. Chci nějak to dítě zajistit. Uživit ho, kdyby chodilo i na vysoko školu. Do třiceti bych si mohla našetřit ne?