Na instagramu na Instastory Anie Song jsem našla výzvu EGO STRANOU. Tuto výzvu vymyslela Veronika Tazlerová. Jde o to, aby jste sdíleli profily lidí, které vás motivují, jsou pro vás inspirativní, rozzáří vám den atd..
Rozhodla jsem se napsat článek o nejvíce motivující ženě, která toho opravdu podle mě hodně dokázala, kterou obdivuji, protože vím, že kdybych byla na jejím místě, asi bych to nedokázala.
Pro nejvíc inspirativní ženu pro MOJI MAMINKU
Nechtěla bych mít její život, proto ji obduvuji, že to vše překonala, stojí tu a stará se o mě a o moji sestru. Dře se, abychom měli vše, co jsme si přáli, abychom mohli na dovolenou, na výlety, na oblečení a jídlo.
Mamka neměla lehké dětství, nebudu psát jaké měla, rozhodně neměla lehké. Když si vzala mého tátu, po nějaké době jsem se narodila já, o tři roky později sestra. Když mi bylo šest let, mé sestře tři roky, tak nám zemřel otec a mamce manžel. Zůstala na dvě malé děti sama. Musela splácet byt, uživit dvě malé děti. Říká se, že malé dti stojí hodně peněz, protože rostou. Pokud jsou to kluci, v pubertě je to po finanční stránce lepší, holky potřebují různý make-up, spoustu oblečení.
V té době jsem začala chodit na ZUŠKU (záladní umělecká škola). Platila mi dvě hodiny týdně. Tancovat mě bavilo a teď mi to chybí. Tancovala jsem osm let, dokud to šlo. Bohužel ve vyším ročníku kvůli rozvrhu to nebylo možné se tomu věovat a navíc jsem neměla ráda jendu učitelku.
Moje mladší sestra tam začala také chodit, ale na malování. Tak jako mě i sestře musela nakoupit věci na náš kroužek, mě dresy, piškoty, pak na vystoupení různé převleky, sestře štětce, olejové barvy a spoustu dalšího. Jak na to vydělala? V týdnu dělala šest hodin v továrně, o víkendu nás hlídala babička, aby si to mamka o víkendu mohla nadělat dvanáckami. Továrna je místo, kam se nikdy nechci dostat. Mamka jinou možnost neměla.
Ve čtrnácti jsem jí začala přidělávat problémy. Pubertu jsem neměla, tak jsem jí to oplatila něčím jiným. I když to mamka nikdy nepřizná, vím, jak jsem ji trápila. Ve čtrnácti začal můj problém s jídlem a v pátnácti to dovršelo k odmítání. Za velmi krátkou dobu jsem zhubla dvanáct kilo. Když kila nešla dolů, brala jsem projímadla, až jsem omdlela a mamka mě večer našla na toaletě. Půl roku jsem byla v pohodě, dokud opět nezačala škola a moje psychika na tom byla hodně špatně. Nevím, proč mě napadali takové myšlenky, ale napadaly. Táhlo se to se mnou tak dlouho, mamka nevěděla, jak na mě mluvit, snažila se. Vyžadovala po mně, abych jí řekla, co se se mnou děje. V té době jsem nevěděla, co se se mnou děje. Po dvou letech musela mamka z noční přijet dřiv. Chtěla jsem zemřít. V tu chvíli jsem si neuvědomila, jak psychicky vynervovaná byla, nepoznala jsem, jak moc toho pro ni bylo. Začala jsem navštěvovat dvě pani. Dlouho byl klid. Po mně nastoupila moje mladší sestra.
Začala chodit do prvního ročníku a k tomu nastoupila puberta ve velkém. Mamka na ni čekala, dokud večer nepřišla domů, aby ji mohla zkontrolovat. Když sestra jela někam na party, mamka po ni i jela ve čtyři ráno a o pár hodin později nám všem vařila oběd. Na to, že v týdnu nespí v kuse osm hodin si asi zvykla, já nemít dostatek spánku, mám migrény a jen doma ležím, nešla bych do práce a už vůbec ne do továrny řezat nějaké roury a už vůbec ne na pčesčas, aby si nadělala hodiny, kdyby náhodou někdo onemocněl a mohla být doma.
Zatímco puberta stále trvala, mamka někdy byla strachy bez sebe, nervovala se, u mě zase po roce a půl nastoupila psychika, k tomu všemu jsem před půl rokem začala zase blbnout s jídlem. Jsem dospělá žena a stále přidělávím mamce problémy.
Teď pracuji, začala jsem podnikat a stále mě mamka živý. Doufám, že se jí za to vše jednou odvdčím lepším způsobem, než dosud.
Obdivuj ji za její vytrvalost, trpělivost, její sílu. Asi nikdy nevrátím to vše, ale aspoň z poloviny bych mohla, protože nechci aby se dřela kvůli nám v továrně, dělala přesčasy, aby si mohla vzít dovolenou a pak ještě si vezme další dovolenou, kterou si nadělá a jde na brigádu na chmele.
Vím, že nikdy nebudu jako ona, alespoň z části chci. Nezažila jsem to, co ona, a už teď mám pocit, že svůj živit nezvládám.
I když mě občas naštve(nikdy jí to nepřiznám), tak ji mám ráda.
iambarbaras.com 